Piškotový koláč s meruňkami (253)

Projekt Sandtnerová běží dál. Jako o závod. Meruňkám už sice odzvonilo, ale to neznamená, že bychom si nemohli pochutnat na piškotovém koláči s meruňkami kompotovanými. Babička zavařuje každý rok vše co se dá, takže jsem do špajzu sáhla pro kompotované meruňky v celku a bylo.

Vypeckovala jsem asi 8 meruňek, naházela je do formy vyložené pečícím papírem a peklo (ráj?) se jedna báseň.

Piškotový koláč s meruňkami (253):

Ingredience: 14 dkg cukru moučka, 4 žloutky, citronová kůra z půlky citronu, 1 lžíce vody z meruněk, sníh ze 4 bílků, 1 lžíce studené vody do bílků, 14 dkg polohrubé mouky, 50 dkg meruněk, vanilkový cukr na posypání

Cukr, žloutky, lžíci vody z meruněk a citronovou kůru třeme do zhoustnutí. Poté přidáme tuhý sníh z bílků (do kterého při šlehání přidáme lžíci studené vody) současně s polohrubou moukou. Těsto upravíme do čerstvým máslem vymazané, moukou vysypané dortové formy (nebo pečícím papírem vyložené), poklademe vypeckovanými meruňkami a koláč upečeme v horké troubě do růžova (asi 3/4 h na 180°C). Špejlí vyzkoušíme jestli je koláč uvnitř hotový a pokud se nám nelepí na špejli, můžeme ho vyndat a posypat vanilkovým cukrem.

Moje poznámky:

Koláč byl krásně nadýchaný, akorát sladký, jednoduchý. Jen mi docela dlouho trvalo než byl uvnitř hotový, takže jsem ho pak musela překrýt alobalem, který ale během pečení odlétl, takže povrchu byl poněkud hnědší než jsem chtěla. Na chuti to ale nemělo vliv, a tak mohu recept jedině doporučit.

O víkendu jsme vyrazili do vojenského újezda na pravděpodobně poslední houbovou sklizeň a nasbírali jsme opavdu příjemné množství hříbků. Dokážete si představit takový ten vysoký borovicový les s hustým borůvčím? Prodíráte se borůvkami a tu na vás vykoukne veliká hnědo-krémová hlava? A další? A další? Plníte košík, pomalu nevíte kam to budete dávat a ruce vám těžknou. Tak to bylo sobotní houbaření. Odpoledne jsme uspořádali souboj houbových omáček. Sladkokyselá vs. hustá kmínová.

Bylo to opravdu těžké rozhodování, protože každá měla něco do sebe. Nakonec jsme také museli uznat, že s omáčkami je to prostě těžké hlavně proto, že zkrátka zvyk je železná košile. Babiččina/maminčina svíčková je prostě nepřekonatelná ikdyby byla zlatem zdobená. A jinak to není ani s omáčkou houbovou, nebo rajskou. No řekněte sami, kolikrát jste z úst manžela/přítele slyšely: "A udělala bys mi prosím rajskou tak, jak jí dělávala moje maminka?" nebo "No, je výborná, ale maminka jí dělala takhle."nebo "Možná bys měla někdy zajít k nám domů, ona tě to maminka naučí..."

Jojo, tak jak jí známe od mala, nám prostě chutná nejvíc a s tím se nedá nic dělat se dá bojovat jedině pomalu a jistě z pozice skvělé parterky.

Takže náš duel nakonec dopadl remízou 3:3. Spoustu hub také nasušili, dali do bramboračky no a něco jsme také zamrazili. Já myslim dobrý. :)