Kam zmizela ta holka, co prej jakože uvaří celou Sandtnerku? Nebojte, je tu. Ale jako jó, je to s ní těžký. Na blogu sice ticho po pěšině, ale ve skutečnosti jsem se nezastavila. Poslední tři měsíce lítám někde mezi Kšánovo mrazákem, Suchdolem, organizací Slow Foodí mládeže a banánovkama. Abych se vyjádřila; „Kšánovo mrazákem“ znamená - na praxi u Frantška Kšány ml. „Suchdol“ znamená - škola a „Slow Foodí mládež“ znamená - Slow Food Youth Network Prague. "Banánovkama“ bez komentáře.
Článek na téma, „jak jsem se stala řeznicí“ si musim nechat ještě od mistra schválit. Prásknu nějaký výrobní tajemství a bude po mně - takže vydržte :). Podstata věci vězí v tom, že jsem propadla řezničině. Ale pšt.
Co se Slow Foodu týče, tak se to vyvíjí velmi zajímavě. Zakládáme pro mládež sdružení, kde se budou moci foodies jako já scházet a podnikat akce s gastronomickou tématikou. Budeme se vzdělávat, bavit, vařit a pěstovat! Bude to super.
Když je hezky, není nad to, si udělat zahradní posezeníčko, papáníčko. Bydlíme teď v bytě s pavlačí a taky krásnou zahradou. Na tý zahradě vysedáváme a jíme. Jak na domácí majonézu a klasický, prvotřídní perník čtěte dále…
Francouzská majonéza I.:
Ingredience: 2 žloutky, sůl, 20-25 dkg čistého olivového oleje, ½ citronu.
Porcelánovou mísu vypláchneme studenou vodou a dobře vytřeme. Do vychlazené mísy dáme čerstvé žloutky zbavené úplně bílků, posypeme je hned solí a metlou na sníh dobře utřeme. Potom přikapáváme, míchajíce stále metlou, čerstvý olivový olej tak dlouho, až se majonéza spojuje do hrudky (majonézu mícháme nepřetržitě). Do vzniklé hrudky, stále míchajíce, přikapeme citronovou šťávu. Když je majonéza dobře rozetřená, přikapáváme olej opět tak dlouho, až se nám udělá znovu hrudka. Takto upravená majonéza jest základ ke všem olejovým majonézám.
Moje poznámky:
Po dvaceti minutách zoufalého boje s metlou a faktem, že mám jen dvě ruce, přišla matka a s nepopřitelnou nudou v hlase vypustila: „Proč to neuděláš tyčákem?“. Načež vzala tyčový mixér, moje tekuté cosi přelila do hrníčku a za deset sekund měla majolku hotovou. Mrštila jsem s metlou do dřezu a nechápala. Majolka byla chuťově perfektní a strukturou naprosto bezchybná. Proč se tohle nikde nedozvíte? Vejce do hrnku, olej šup, ještě jeden žloutek možná, olej šup. Tyčák šup, olej šup. A je to. So damn easy! Žádná opatrnost, co do nitěrného proudečku oleje, ani co do rychlosti šlehání. Tadá a bylo to. Zkuste to taky doma, ať nemám pocit, že madre je černokněžník.
Perníkové řezy II.
Med polijeme horkou vodou a rozpustíme jej. Pak přidáme cukr a mouku, umícháme těsto, které ve studenu necháme do druhého dne. Poté přidáme do těsta celá vejce, strouhanou citronovou kůru, tlučenou skořici, hřebíček, anýz, nové koření, na hrubo nakrájené mandle neb oříšky a rozválené amonium. Těsto rozetřeme asi na 1 cm vysoko na máslem vytřený, moukou vysypaný plech s vyššími stěnami, zahradíme papírem a dřevem, aby vykynulo do výšky, a pečeme je zvolna 1 hod. Prochladlé nakrájíme a polijeme citronovou polevou a ozdobíme loupanými mandlemi.
Rozpočet: 50 dkg medu – 1/4 I horké vody – 1/4 kg cukru – 1/2 kg pšeničné krupičkové mouky. - Druhý den: 2 vejce - z ½ citronu kůra - 2 hřebíčky – trochu skořice - 2 nové koření - půl kávové lžičky tluč. prosátého anýzu - 12 dkg mandlí neb oříšků – 1/2 dkg amonia - 2 dkg másla - 2 dkg mouky na plech - 3 dkg mandlí na ozdobu.
Moje poznámky:
Směs koření existuje i jako „koření na perník“, ale ano, smíchat a v tloučku si připravit vlastní, má něco do sebe. Nechám na vás. Myslím si, že když podstoupíte proceduru „do druhého dne“ tak co se týče koření, už jste tak trochu z obliga. Zase bejt ve všem dokonalej člověk nemusí. A co se amonia týče, doporučuji kypřící prášek do perníku. Oříšky a tyhlety vlašáky, to já můžu, takže jsem jich do perníku nastřílela hafec. No a na vrch? Rozinky a čokoláda. Chuťově vynikající.
MŮJ FACEBOOK
Doplňky a nádobí na focení zapůjčila prodejna www.apropos-shop.cz
