Kuře na víně (263)

Projekt Sandtnerová neúnavně pokračuje. Ikdyž čísla jsou proti mně, přináším vám dnes další ozkoušený recept. Tentokrát kuře na víně zaobalené do podzimní nálady a sychravého počasí. Krom toho blog zažívá několik pěkných úspěchů. Jedním z nich budiž spolupráce s univerzitními novinami ČZU a tedy dvoustrana prostoru pro mne a moje kulinářské nápady. Tentokrát recepty pro studenty žijící na koleji. 

Bohužel o mém guláši pro pět kamarádů z koleje si počtete pouze pokud jste studentem ČZU a nebo pokud máte na Suchdol cestu z nějakého jiného důvodu. 

Zde se můžete pokochat obrázky z podzimní Šárky

Kuře na víně (263):

Ingredience na 1 větší kuře:

sůl - 3 zrnka tlučeného pepře - 3 dkg másla - celer - mrkev - petržel

Omáčka: 2 dkg másla - 2 dkg mouky - 4 lžíce bílého vina - 1 lžíce citronové šťávy, 1/8 l sladké smetany, 1 žloutek

Očištěné, osolené, opepřené a svázané kuře udusíme na másle s usmaženou kořenovou zeleninou do měkka. Při dušení podléváme kuře polévkou a obrátíme je, Měkké kuře rozkrájíme a dáme do jiného Kastrolu. Světležlutou jíšku zředíme šťávou z kuřete, procedíme na kuře a povaříme. Před podáváním přidáme na kuře bílé víno, citronovou šťávu a ve sladké smetaně umíchané žloutky a hned na míse upravené podáváme.

Moje poznámky:

Strávníků bylo mnoho, a tak nebyl čas na hrdinství. Zeleninu jsem necedila, ale mixovala. Tak vzniklo více omáčky a já se nemusela bát, že někdo bude do krku soukat suché kuře s rýží. Co se týče celeru, tak jsem měla řapíkatý, což nevadilo. Poslední změna; kuře jsem nejdřív osmažila zprudka na pánvi (aby se zatáhlo) a pak teprve vložila do omáčky. Chuť nebyla špatná, ale já se přiznám, mám raději kuře jen na másle s kmínem. Ale není to žádné fiasko :)

Pokud jste někdo tento recept již vařil, nebojte se sdílet svoje zkušenosti na mém FACEBOOKU.

O víkendu jsem právě na facebooku obdržela velmi hezký příspěvek od pana Josefa Žajdlíka. Dokonce se pochlubil vydáním její kuchařky z roku 1928 s podpisem samotné paní Sandtnerové. No to víte, že mi udělal velkou radost. Zde jeho příspěvek:

„Dobrý den všem milovníkům dobrého jídla. Chvilku jsem přemýšlel, zda se připojit i se svým komentářem a nakonec mi to nedalo. Jsem takovým malým kuchařským amatérem, k čemuž mě dohnala jednak hmotná nouze a jednak pocit osobního zoufalství nad stavem většiny českých gastronomických zařízení. Dnes jsem byl po delší době na návštěvě u babičky a nějak se návštěva zvrhla na téma vaření.

Zjistil jsem, že už tři generace vařily podle knihy, jež by se už dala považovat za rodinný poklad – Knihy rozpočtů a kuchařských předpisů autorky Marie Sandtnerové-Janků. Na tom, že se tato kniha stala jejich pomocníkem, stejně tak jako pro spousty jiných starostlivých maminek, by nebylo nic zvláštního. Ukázalo se však, že exemplář vyskytující se v naší knihovně je doplněn o autorčino věnování mojí prababičce. Tato velká kuchařská osobnost totiž byla údajně její vzdálenou příbuznou a moje milá prababička u ní ve dvacátých letech byla ve službě. Jak radostné zjištění, které mě okamžitě přivedlo k nápadu kuchařku zabavit, vrhnout se na vaření a s jeho výsledky seznámit další nadšené kuchaře. Záhy jsem zklamaně zjistil, že nejsem první. Začetl jsem se do blogu a mohu říci, že jsem rád, že nejsem první. Jeho obsah je totiž vynikající. Přeji autorce, ať jí jde všechno od ruky, nic se nepálí a nepřipéká a hlavně ať myslí na nás – na svoje nadšené čtenáře. S chutí se vrhám do vaření a následně doladím podle báječných rad na blogu. Doufám, že od této chvíle už budu jíst jenom samé dobroty. Paní Sandtnerová by měla jistě velikánkou radost. Děkuji za blog a přeji všem dobrou chuť.“