Prague Food Festival

Reportáž přímo z místa. Food festival 2010, co jsme jedli, co jsme viděli, co nám chutnalo a také fotografie s popisky.

Všem milovníkům jídla a také pražského festivalu, který právě probíhá na Pražském Hradě, je určen tento článek o včerejší návštěvě PFF 2010.

Atmosféra festivalu se na nás valila už cestou po Starých zámeckých schodech (protože jsme se začali potit jako ta selátka ze Lvího dvora). U vchodu jsme vyfasovali každý 10 Grandů a mohlo se začít! Jako první jsme prošli celým areálem, a zmapovali na co máme největší chuť. Všechno vypadalo lákavě a musím přiznat, že lepší místo na konání festivalu si pořadatelé už opravdu nemohli vybrat. Zmíním se snad jen o panoramatu Prahy v pozadí, vzácných stromech Jižní zahrady, architektuře a samozřejmě o tom, jak perfektně vyšlo počasí (na to že celý květen prší, dost dobrý :)

Po tom, co jsme shlédli Pohlreichovu cooking show na téma: "vsaďte se, že uvařím do 100 kč pro dva", jsme se vydali do stanu č. 20 pod jménem "Rybí trh". Dali jsme si Tatara z norského lososa s marinovaným fenyklem a bylinkovou bagetou. Lehce kyselý, ale s perfektním fenyklem a rukolou na vrch. K tomu ještě Čokoládový mousse 75% s čerstvými jahodami! Na začátek dobrá volba.

Dále jsme ochutnali: Hovězí líčka glazírovaná ve pepřové omáčce s restovanou zeleninou a dušenou rýží
a Králíka v dijonské omáčce s bílým a zeleným chřestem ve stánku č. 16 (Mandarin Oriental, Essensia)

Králík nás nijak nenadchnul, zato hovězí líčka i se zeleninou ano. Na mě teda dost dost slaná, ale mezi všemi námi ochutnavači to bylo vyhlášeno jako č. 2 (číslo jedna se dozvíte dále).

Nesměl chybět Kempinski a jeho Grilovaný Flank steak na pyré ze sladkých Batáty brambor s krémovým bílým chřestem a dýňovým olejem. Ten byl také poměrně slušný, ale byl velmi jemně propečený (rare), čehož nejsme nikdo super fanda. Pyré z Batát bylo mňam mňam a chřest to samé.

Dále jsme měli Tortellini plněné bažantem v šafránovém vývaru s čerstvými bylinkami a parmezánem z  restaurace Alchymist, Aquarius, která je jinak na Malé Straně. Zajímavé, ale mně to teda co si budeme povídat nijak neoslovilo. Škoda, že jsme nezkusili mořského vlka :) Podáváno nám to bylo na zajímavých dřevěných talířcích.

Další jsme shlédli flambovací show Romana Dolejše z Rikshaw. Ochutnali jsme tak flambované banány, které nám svojí máslovo-rumovou omáčkou absolutně učarovaly. Pan Dolejš zanechal dobrý dojem, zcestovalého profíka. Pak se kolem nás třikrát prohnal uběhaný Polhreich a vypadal, že je rád, že se mohl konečně převléci do svých pohodlných kalhot.

Od Rikshaw jsme měli také marakujový sorbet - oujé dobrej

Nedalo se nic dělat, ale Ambiente nás čekalo na druhé straně areálu. Frontu jsme čekali na padesát dní uleželé hovězí, ale v poslední chvíli jsme dostali chuť na Tatarský biftek na topince. A taky že jsme udělali dobře! Tatarák byl úžasně jemný a chuťově bezkonkurenční. Zvolen jako č. 1 pokrm.

Show Riccarda Lucque byla sladká.(La Finestra a Aromi). Nejen, že opravoval komentátora, když ho špatně překládal, ale ještě si z něj utahoval a vůbec, celou dobu se křenil a mluvil suprově srozumitelnou angličtinou. Připravil chobotnici s mozzarelou, lilkovou pastou (lilek se smaží v celku 1h, pak vykuchá...atd) a bylo to ó ó ó neskutečně vynikající. Lilková pasta chutnala jako 2 dny uzená, což bylo samozřejmě žádoucí a chobotnice byla hezky propečená, ale nikoliv tuhá, no prostě eňo ňuňo. Bylo to opravdu něco. (taky že se o to lidi málem poprali)

(btw, pane překladateli, PARSLEY = petržel, nikoliv těstoviny)

K závěru jsme zvolili moře:

Sake Maki ze Sakury a nakonec slávky Nowako, to byla slaná tečka na závěr. Slávky byly žůžózní, pesto navrch a hlavně jsme si je vychutnali při pohledu na celou Prahu. Já ani nevím, jestli jsem je někdy před tím jedla, každopádně mě to moc chutnalo. Když jsme u nich tak stáli, říkali jsme si, že už konečně vyzkoušíme ty proklaté ústřice, ale ZASE jsme na to neměli odvahu…

sushi

mušle/slávky

Koncem festivalu jsme ještě vyzkoušeli nějaká ta pivečka a já jsem pokecala s kuchaři za Lvího dvora o přípravě selátka (Sandtnerová ho také vyžaduje). Takže jsem se zase o něco vzdělala. K tomu jsem ukusovala Vanilkový košíček, z něhož mě trošku bolely zuby (och tolik cukru!), ale jako né že bych si i tak nepošušňala.

Tak snad příští rok zase!

Jakékoliv Vaše postřehy z festivalu - vítány :)