Jeden knedlík prosím! (163)

Dnešní článek jsem se rozhodla věnovat Horstu Fuchsovi. A to né proto, že jsem vždycky ráno, než začali dávat Jů a Hele musela trpět jeho řezání hřebíků a betonu nerezovou ocelí a smažení vajec na karoseriích nebo jeho supervlezdozadkózní asistentku Gábi Ressler, ale proto, že jeho V5 kráječ je úplně ale úplně hrůzná a na nic věc. Respektive, možná že kdysi to byla fakt jednička prodejních pultů, ale když jsem se rozhodla na něm v úterý nakrájet zelí, málem jsem si přivodila smrt (a to nejen důsledky svého vztekání). Horste, pošli mi raděj pár VS Buttlerů a tuhleten vražednej nástroj si odvez zpátky do Frankfurtu nad Mohanem!

Ještě než jsem to vzdala, pokusila jsem se krájení zelí přenechat někomu zručnějšímum ale ani to se nesetkalo s přílišným úspěchem. Nakonec jsme Horsta prokleli a nakrájeli to starým dobrým nožejčkem od Koryny.

Dušené hlávkové zelí (163):

Hlávku zelí zbavíme vrchních listů, rozřežeme na čtvrtky, rozkrouháme nebo nakrájíme na nudličky a košťál vykrojíme. Potom zelí spaříme vařící vodou a necháme okapati. Drobně nakrájenou cibulku usmažíme na sádle, přidáme zelí, kmín, sůl a dusíme do měkka. Měkké zelí zaprášíme moukou, podusíme, načež zelí podle chuti osladíme a okyselíme octem, znovu podusíme a podáváme.

Rozpočet pro 5 osob: 1 hlávka zelí (3/4kg), 6 dkg sádla, 4 dkg cibule, kmín, sůl, 1 dkg mouky, 1a ½ dkg cukru, 6 lžic octa

Moje poznámky:

Pozor na ocet. Můj již protrpěný chyták. Do půl hlávky zelí jsem dala tak max. 2 lžíce. Tj. do celé hlávky asi tak 3-4 lžíce. Každý jak to má rád… Jinak to ale chutnalo skoro jako od babičky! Mňam.

Sobě jsem nandala pěkně tři knedlíčky, bůčeček, trošku toho tlustého taky samozřejmě, sosíček a zelíčko a těšila jsem se, jak si s přítelem dáme do nosu. Chachá. Opět se projevila moje naivita. Když se z pokoje ozvala ta absolutně chlapácká objednávka: „jeden knedlík prosím“, tak jsem se rozhodla odpovědět věru komickým způsobem… No posuďte sami. Jeden umouněný knedlíček pro pána a tadá tři pro slečnu :D

-kdyby nebylo půl dvanáctý večer, dala bych si pět, ale to už bych si připadala trošku jako prasátko…

Divíte se co to v pozadí fotky rozmazaně vejří do objektivu? To je VODNICE, neboli brukev řepák. Famfáry,... hosana! Druh brukve, kterou je téměř nemožné v dnešní době sehnat. Když říkám téměř nemožné, tak tím myslím, že se již téměř nepěstuje a velmi málo lidí ví co to je vůbec zač. Občas se spolu s hadím mordem (černý kořen) objeví v Country life prodejnách, nebo v nějakých farmářských shopech, ale po většinu roku je to s vodnicí spíše hra na schovávanou. Já jsem jí dopadla ve vězeňské ulici (zde si dovolím odkaz na scuk). Seděla si tam nevinně někde kolem červené řepy a dělala nenápadnou. Tak jsem jí chytla za nať a šup s ní do nákupní tašky. Svazek (3 brukve) mě sice vyšly na asi 50 kč (což je poměrně dost) ale za takový úlovek to stálo!