Diagnóza: "langoš" (plus jehněčí - 247)

Letní tábor, to z čehož jsem si léta, jako malá holka vozívala ty nejlepší zážitky, nejlepší kamarády, vzpomínky na strašidelné bojovky a ostružiním ošlehaná lýtka. To, co jsem netrpělivě vyčkávala celý červen, to, kde jsem se poprvé zamilovala, a také to, kde jsem udělala svoje největší průsery. To všechno představuje těch několik dní naplněných táboráky, spaním ve stanu a vařením v ešusu. Věřím, že ti, jež jsou z podobného těsta, a svoje mládí mohou definovati zrovna tak, vědí, o čem je řeč.

Jelikož ale ta malá, poprvé zamilovaná holka mizí kdesi v dálce, je teď na mě, abych stejně neobyčejné zážitky vytvářela pro ty mrňousky, co máme v oddíle teď. Je teď na mě, abych těmhle dětičkám připravila co možná nejzajímavější tři týdny z celých prázdnin a zároveň abych je při tom nezmrzačila, nebo jakkoliv duševně nepoškodila.

Ono takové táboření, to není jen 19 dní skotačení na zelené louce s dětmi a pár vrstevníky. To je půl roku příprav, vyrábění rekvizit, vymýšlení zápletek a her, stříhání kartiček, zařizování dřeva na stavbu, pitné vody, stavebních materiálů, jídelníčku, peněz, dopravy – a tak dále a tak dále. No prostě všeho! A když tohle všechno je hotové, tak přichází oněch (v tu chvíli už vytoužených) 19 dní, při kterých máte na starost ty roztomilé hladové krky, které se s radostí co chvíli někde říznou, nebo popálí, takže stejně neděláte nic jiného, než stříháte náplasti a pumpujete studenou vodu (jo, a nebo kroutíte klíšťaty).

Ani letos se to neobešlo bez nočního výjezdu do 30km vzdálené nemocnice. Jen si to představte. Dítě se svíjí v křečích břicha, nemůže dýchat (hysterický záchvat ze strachu) a vy jste tam sám (jakože zdravotník), s pěti vysokoškoláky, jedním zrezavělým formanem a víte, že po včerejší průtrži mračen, asi jen těžko sjedete tu zablácenou, podmáčenou cestu.

Ha! A to přesně se nám stalo. To, že náš mladý muž, nemůže dýchat, jsme tedy přiřkli hysterickému záchvatu. Ovšem píchání v břiše už tak banální nebylo. Po deseti minutách polohování a vyptávání se na typ bolesti nebylo zbytí. Zadní sedačku jsme vystlali spacáky, naložili skučící dítko a vyrazili směrem pryč z tábořiště. Jak už jsem říkala, ona rozblácená cesta, opravdu nebyla sjízdná a tak jsme museli vyrazit dolů z kopce směrem opačným – po louce.

Sjezd po louce byl naprosto hladký, až jsme narazili na elektrický plot. Tou cestou jsem jela už několikrát, takže jsem spolujezdce poinstruovala, aby vylezl ven, plot otevřel a jeli jsme po cestě dál. Normálně mívá místí farmář všechna svá stáda v jiném ohradníku na druhé straně louky, ale dnes? Blížíme se skoro už ke konci louky, když tu vidím, jak tam ty stračeny stojí a blískají na nás očičkama. Večer je asi pan majitel přemístil a tak jsme se ocitli přímo mezi nimi. Ups. Koukaly na nás, bučely a vůbec se jim to nelíbilo.

Chlapci se naštěstí díky všemu tomu drncaní udělalo trošku lépe, takže už se s ním dalo alespoň povídat. Velmi svižně jsme tedy vyjeli zpět z ohradníku a vzali to menší oklikou. Vyjeli jsme na asfaltku a hurá, za 40 minut jsme byli v Táborské nemocnici (40 minut strachu – „prosím, ať to není slepák“). Na ambulanci byli velmi svižní a milí. Avšak potom, co paní doktorka našeho malého chlapečka prohmatala, vyzpovídala a prohlásila: „Je to langoš!“ jsme se docela zasmáli. Nejspíš ho potrápil žlučník následkem tří česnekových langošů. UF!

Díky Bohu, všechno dobře dopadlo. Kdyby vás někoho zajímalo, jak vypadal náš tábor minulý rok, odkaz ZDE.

Jak jsem slíbila, zde je další z předprázdninových receptů, konkrétně na pečené jehněčí.

Pečené jehně (247):

Ingredience: jeden jehněčí zadek, sůl, 20 dkg másla, (1 dkg mouky)

Jehněčí nebo kůzlečí zadek opereme, osušíme a osolíme. Na pekáči si rozpustíme máslo, na dno vložíme 2 špejle (aby na pekáč nepřilehl). Peče se nejdříve ve vlastní šťávě, načež se obrátí, trochu podlije vařící vodou a upeče do červena. Zadeček jest upečen za 1 a ½ hodiny. Horký nakrájíme a podáváme se šťávou. Připravujeme-li více šťávy, zaprášíme ji moukou, zředíme, povaříme a procedíme. Při pečení poléváme maso často šťávou, aby nevyschlo.

Moje poznámky:

Problém číslo jedna byl, že jsme na to vynikající jehněčí měli strašnou chuť a přišlo nám (všem), že takhle, jenom na másle by ho byla škoda. Nešlo to. Přidala jsem tam několik rozmačkaných stroužků česneku. Šťávu jsem na konec moukou nezasypávala, ani necedila. Maso bylo naprosto úžasné! Měkké, šťavnaté a velmi chutné! Doporučuji. S vychlazeným cidrem, špenátem a bramborovými gnocchi - geniální.