Koprová omáčka - moje osobní oběť (259, 260)

Pamatuji si, jak jsem ve školce a následně školní jídelně nejedla dvě jídla. Koprovou omáčku a dršťkovou polévku. Tu koprovku se do mě asi snažily chudinky družinářky vecpat opravdu vehementně, protože tu  nejím až do dnes. Na dršťky už jsem si zvykla (i když je tedy také zrovna dvakrát nevyhledávám), ale koprovka? To je nepřítel číslo jedna. No a věřte nebo ne, pro blog jsem jí uvařila. Byla to oběť. Představa, že jí ani neochutnám, mi tak nějak neseděla a tak jsem jí uvařila, ochutnala a s radostí předala jiným. Prý byla v pořádku.

Asi je na čase přiznat se k jedné zásadní věci, kterou na mě stejnak brzy asi někdo z rodiny vyslepičí…Nebyla jsem odjakživa takový mlsný a náročný jazýček (ono doopravdy nejsem ani teď, jen si na to ráda hraju).

 Ve skutečnosti jsem prý od tří do pěti let vyžadovala pouze rýži s taveňákem. Nesmělo to mít jinou barvu než bílou. Prý jsem ještě zkousla zelenou papriku, ale to bylo vše. Pak podle rodinných zdrojů nastoupilo moje takzvané „období bramborové kaše z pytlíku“. Běda jak prý byla z brambor. Tu jsem pod výhružkou trestu smrti vyžadovala další dva roky. Pak přišel velký zlom a kaši už jsem nemohla ani cítit. Místo toho jsem se zamilovala do hermelínu roztaveného v mikrovlnce. No a pak už se to pomalu začalo měnit. Uměla jsem vařit buřtguláš. Ten mě naučila máma. 

Máma tvrdí, že díky mým prapodivným stravovacím návykům a vzdoru vůči domácí kvalitní stravě přestala složitě vyvářet. Což je asi pravda, protože od doby, co jsem tu kvalitní domácí stravu (asi tak od patnácti) začala vyžadovat, si nevzpomínám, že by to s vařením pro mě nějak moc přeháněla. Asi měla vztek, že jsem celá ta léta její vynikající kuchyni odmítala a vyměňovala za pytlíkové kaše a teď jsem si vzpomněla, že bych chtěla vyvářet. Takže se jí vlastně ani nedivím.

Mno, a takhle je to se mnou, tou slečnou bloggerkou, co studuje kvalitu potravin. Haha.

Koprová omáčka (259)

Ingredience:  2 dkg másla, 3 dkg mouky, sůl, kopr, cukr, ocet, 3 lžíce husté kyselé smetany, 1 žloutek

Z másla a mouky si uděláme světležlutou jíšku, zředíme jí polévkou a povaříme. Opraný usekaný kopr do ní vložíme, podle chuti ji osladíme, osolíme, okyselíme a před podáváním zamícháme do omáčky ve smetaně umíchaný žloutek.

Moje poznámky:

Jíšková symfonie opět v jiném podání. Bez mouky prostě ani ránu. Ale jinak docela snadná omajda. 

Koupili jsme novou pánev a tak jsme ji potřebovali odpan(v)it. Proto jsme si také nedávno udělali bramborové placky (viz dále). 

Bramborové placky se škvarky (260)

Ingredience:  50 dkg brambor (vařených a lisovaných), sůl, 28 dkg polohrubé mouky, 22 dg škvarků, 3 žloutky

Ve slupce uvařené brambory prolisujeme, osolíme a dáme na vál, do připravené polohrubé mouky. Pak přidáme dobře rozsekané studené vepřové škvarečky a žloutky. Vypracujeme těsto, vyválíme z něho na pomoučeném vále plást a vykrajujeme placky. Složíme je na suchý plech a v přiměřeně teplé troubě je upečeme do růžova. Pečené potřeme sádlem  a podáváme.

Moje poznámky:

Půlku placek jsme dali do trouby a půlku jsme dělali na pánvi. Výsledek se o moc nelišil, ale shodli jsme se na tom, že z pánve nebyly tak suché. Jinak můžu říct, že nejsou špatné, ale moje nejoblíbenější asi nebudou. Z dětství mám zafixované jakési placky od mámy, které byly žluťoučké a vláčné. Takže tyto se opravdu chytit u nás doma nemohou.

Můj facebook