Pět dní v Turíně na největším setkání jídlomilců

Jedna z nejvýznamnějších akcí roku v oblasti dobrého jídla se konala přímo v srdci celkem nedávné olympijské metropole, Turína. Právě díky zimním olympijským hrám z roku 2007 se může Turín pyšnit svojí skvělou a zcela novou infrastrukturou, takže pro něj něco kolem 220 000 návštěvníků letošního kongresu a veletrhu nebyl žádný problém.

je vidět kam jedete, je vidět vlak v protisměru, připadáte si jako v zábavním parku na horské dráze - jo, a nemá to řidiče

Na jednom z olympijských stadionů se konalo středeční zahájení, kde byli představeni delegáti ze všech účastnických zemí. Bylo jich okolo dvou stovek.

Pět dní, se italské kongresové a exhibiční centrum Lingotto (bývalá proslulá továrna automobilky Fiat s testovací dráhou na střeše), nadouvalo produkty ze všech koutů světa. Okolo jednoho tisíce reprezentantů z Afriky, Severní Ameriky, Jižní Ameriky, Evropy a Asie se sešlo, aby se spojilo a podpořilo ve vzájemné snaze o udržitelný rozvoj zemědělství, lokální produkci a pomalejší způsob výroby. Stovky rodinných firem a drobných zemědělců naplnily haly exhibičního centra stánky s ovocem, zeleninou, kořením, sýry, uzeninami, víny, medem, houbami a sladkostmi. Množství nabízených produktů bylo tak obrovské, že nestačily ani ony tři dny mé návštěvy, abych je všechny obešla, natož ochutnala. I přesto, jsem si ale mezi stánkaři, našla svoje oblíbence.

Kromě zemědělců a farmářů se na setkání Terra Madre a Slow Food, dalo také navštívit mnoho dalších akcí. Bylo na výběr z nepřeberného množství řízených ochutnávek, konferencí, přednášek a panelových diskusí.

Jedním z mých oblíbených stánků, byl bez pochyby prodejce sýrů z Francie. Z dálky vypadal jako krámek s podzimním listím, ale po tom, co jsem přistoupila blíže, jsem pochopila, že se nejedná o listopadový žertík, nýbrž o způsob balení plísňových sýrů. Pod vrstvou javorových, dubových a habrových listů se skrývaly sýry, rozmanitých příchutí, tvarů a cen. Našly se tam sýry obalené v pepři, ve vřesu, ale i v kaštanech.

Rozmanitost produktů nebrala konce ani u stánku s nugátem (cukrářská hmota podobná tureckému medu) z Provance. Regály přetékaly nugátem se všemi možnými příchutěmi. Hrušková, šafránová, rajčatová, pistáciová, olivová, karamelová a mnoho dalších. Připadala jsem si skoro jako v Harry Potter v obchodě s žertovnými cukrovinkami. Prodejci neznali hranic a nacpali do mě ochutnávek, že se mi pusa slepila a nic dalšího už jsem dovnitř nedostala.

Bylo tedy na čase začít trávit a jít si něco zajímavého poslechnout. Na programu byla konference o etiketách a správném označování potravin.  Zapnula jsem si kanál s anglickým překladem, posadila se na papírovou, recyklovatelnou židli a hodinu poslouchala pět specialistů, debatujících o tom, co by mělo a co by nemělo na obalech a etiketách být.

 A takhle to běželo po celou dobu veletrhu. Ochutnávky, konference, řízené degustace, rozlišné jazyky i akcenty, barvy pleti, rozmanité velikosti dýní, brambor (40 druhů) ba dokonce rýží a nakonec i spousta nových poznatků z oblasti gastronomie.

například 40 druhů brambor

Itálie, jakožto organizátorská země, samozřejmě s prezentací vlastních produktů nezůstala pozadu. Naopak, naplnila halu o velikosti zhruba tří fotbalových hřišť pouze stánky se svými lokálními lahůdkami. Každá italská provincie byla zastoupena minimálně jedním typickým produktem pro danou oblast, takže jste mohli ochutnat prosciutto z Pienmontu, olivový olej brčálové barvy ze Sicilie, špičatá rajčata z Lombardie, ančovičky z pobřeží nebo sýry z Toskánska. To všechno jste mohli ochutnat, probrat s lidmi, kteří je vlastnoručně vyrobili a následně zakoupit.

Itálie se nezapřela ani v oblasti vína. Celá jedna rozsáhlá sekce byla věnována víně a jeho popíjení. Na krk jste dostali plátěnou kapsičku, do které jste si vložili degustační skleničku a mohli jste si vesele vyrazit na ochutnávku jednoho z 1200 druhů vín, které byly pro Salone del Gusto vybrány.

taky jsem se dozvěděla, jak se dělá čokoláda, nebo jak se praží káva

Pokud jste se chtěli účastnit řízené ochutnávky, museli jste si na ní předem zajistit místo. Na výběr bylo zhruba ze sta různých ochutnávek a workshopů. Od párování vín se sýry až po rozpoznávání kávy podle původu. Pro členy Slow Food se cenově ochutnávky pohybovaly kolem 12 euro. Pro veřejnost okolo 20 euro. Workshopy se konaly přímo v areálu a tak bylo naprosto zásadní si ověřit místo konání dostatečně dopředu. Vzhledem k rozsahu exhibice, se vám totiž mohlo klidně stát, že než jste se dostali z jednoho konce výstaviště na druhý, byla půlka degustace za vámi. A to nejen proto, že areál byl opravdu nekonečně veliký, ale také proto, že byl naplněn desítkami skupin studentů a mladých školáků. Kličkování mezi školáky s taškou plnou jídla v jedné ruce, degustační sklenicí na krku, fotoaparátem a mapkou v ruce druhé, byla taková každodenní rozcvička, pro běžného návštěvníka Salone del Gusto.

A zbytek si budete muset přečíst ve jednom z příštích vydání časopisu F.O.O.D. :) juchí

a takhle jsem dělala tu pizzu - ZDE ODKAZ NA MŮJ FACEBOOK