Na měsíc Francouzkou I.

Tak jsem se před měsícem vydala do Frantíkova, abych to tam pořádně omrkla. Myslím, že se mi to podařilo a podle stavu mého konta, dalo by se soudit, že jsem si pobyt v Paříži opravdu užila. Zprvu jsem měla předdomluvenou práci v řeznictví na rue de Vicor Hugo (něco jako Pařížská v Praze), ale to nedopadlo vzhledem k mé nedostatečné francouzštině a jejich potřebě mě upíchnout za kasu. Nakonec jsem si ale měsíc v zemi žabožroutů užila až do sytosti.

Musím holt s francouzštinou ještě trochu hnout a kdo ví, třeba budu příští prázdniny trávit u Monseioura Bourdonneca celé léto.

Ono se toho totiž do té Francie sešlo trochu více. Nejenže jsem se tam chystala na řeznickou stáž, ale také jsem byla na přelom července a srpna vyslána na Eating City Summer Campus jako reprezentantka mládeže za Českou Republiku. 

Z šestadvaceti zemí převážně EU byli vybráni mladí a nadšení studenti nebo profesionálové v oboru gastronomie, zemědělství a podobně a byli svezeni na jednu valnou hromadu v prostředí krásného francouzského venkova. La Bergerie de Villarceaux nám byla příjemným domovem. Kravičky, ovce, klid a jídlo z místních zdrojů, to jsme přesně potřebovali.

(zleva: Anglie, Albánie, Dánsko, Česká Republika, Slovensko, Německo)

Týden jsme se nebavili o ničem jiném než o potravinovém distribučním řetězci, problémech, které nás v něm trápí a našich nápadech na změny.

Možná si vzpomínáte, že jsem na svém blogařském facebooku rozvířila vášnivou debatu na téma, co s sebou jako dobrého reprezentanta české kuchyně. No nakonec jsme se shodli na několika typických českých jídlech, ale mnoho z nich nebylo možné takovou dálku transportovat. Takže jsem vzala poctivé klobásy z přeštického prasete od Františka Kšány ml. a bylo vystaráno. Úspěch jsme měli obří. To víte...maso.

Do toho všeho jsme také pekli chleba, vařili v místní kuchyni a nechávali se vzdělávat všemožnými profesionály z celého světa. Přednášky z praxe byly z různých oborů. Bavili jsme se o celosvětovém rybolovu, logistice potravin, zásobování jídelen lokálními produkty ve Skotsku (Robin Gourlay), o jídle a náboženství, o alternativních proteinových zdrojích (Mark Stein), o biu, GMO. 

(Dánsko-Česká aliance ;)

Celý týden vyústil v sestavení naší společné deklarace (Declaration de Villarceaux - ke stažení) a také v několik konkrétních nápadů.

(Bulharsko)

(Nizozemí)

Krom jiného jsme také konečně mezinárodně propojili kontakty celé Slow Food Youth Network, kterou tady v Čechách/Praze také rozjíždíme. Pokud vás na toto téma zajímá trochu víc. Mrkejte na nás. :)

O tom, jak bylo v Paříži, v dalším díle.